Co se upeklo u Evky v kuchyni

Dnes už všeobecně známou záležitostí jsou fazolové brownies; mé skromné pokusy s   nimi však zatím končily větším či menším nezdarem. S moučníkem,  v němž by na obsah fazolí nikdo neusuzoval   –  a který se mi daří vzdor konzistenci pasty z   rozmixované luštěniny propéct, jsem uspěla až v podobě těchto sušenek. Podle zdrojového receptu  jsem si je uložila pod názvem "fazolové cookies", i když jako přiléhavější by se mi jevilo označení  "proteinové kakaové bochánky"   –  na cookies jsou přeci jen poněkud hutnější, a vůbec  –  nejsou to jen tak ledajaké sušenky, ale díky obsahu dalších zdravých bílkovin a tuků (burákové máslo, chia semínka, olivový olej) perfektní prostředek k zahnání hladu a načerpání energie :). (Ano, je tam i cukr, a ne málo... bohužel. Daň za skvělé zbývající suroviny. Nezkoušela bych jej ubírat.) Rozpis jsem si upravila na dvojnásobnou dávku, neb z jedné byly pokaždé hned pryč... na cca 24 bochánků (2 plechy): 200 g červených fazolí

Přestože si tu proti své vůli zvolna pěstuji nálepku přeborníka na sójové maso a bude se mi čím dál hůř vysvětlovat, že jím opravdu nejsem, musím se podělit o jídlo, které si chystám většinou u rodiny, když je k obědu zelí a knedlík standardně s kachnou / králíkem / vepříkem / ... Zálibu v tradiční české trojkombinaci jsem v sobě odhalila až v pokročilejším věku postupným ochutnáním luxusního zelí, které se připravuje v Brodě Uherském, a experimenty s vegetariánskými výpečky (značka: "bez vláken a tlustého"). Zatímco zelí jsem se zatím sterilovat nenaučila, tak co se druhého jmenovaného týká, mám mezi vyzkoušenými recepty uložených hned několik variací, lišících se základní surovinou ( sójové maso / sójové maso s tofu / seitan / tempeh ). Časem jsem si vyextrahovala základní postup a přizpůsobila jej surovinám dostupným v každé domácnosti. Skutečnost, že toho většinu dávám "by očko" (slovy mé někdejší angličtinářky na gymplu), je u mne jasnou zárukou kvality.

Na Štědrý den u nás ani letos nemohla na snídani chybět tato štola. Je to, pravda, oproti vánočce (kterou příští rok už opravdu zkusím!) pokrm nepříliš postní. Je plná másla, tvarohu, cukru, vajíček... Mé snahy o "ozdravení" se tady omezují na použití celozrnné mouky a třtinového cukru. Ale jednou za rok si ji, o to víc, užíváme. Je   krásně vláčná, akorát sladká, sytá. Zkoušela jsem si ji navrch ještě máznout máslem, není to ale vůbec potřeba. na 2 menší štoly (jednu ve dvou osobách nadvakrát spořádáme, druhou darujeme) potřebujeme: 180 g třtinového cukru 180 g másla 2 vejce 250 g polotučného nebo tučného tvarohu 1 lžička vanilkového extraktu (volitelně) 550 g špaldové mouky  –  chutná mi tu celozrnná, mám ale vyzkoušenu i bílou; je fakt, že u bílé zůstane po prosívání méně "odpadu", kterého je mi škoda 4 vrchovaté lžičky (cca 1 sáček) prášku do pečiva, nejlépe bezfosfátového kůra ze 2 citronů anebo pomerančová kůra (volíme v souladu s tím, co

Pohodlně se usaďte, dnes to bude na dýl. Tento příspěvek bude patrně prvním ze série "etnické kuchyně po vegansku " :), kdy jsem se, jak z toho vyplývá, jala před nedávnem více zabývat vařením vybraných pokladů národních kuchyní ve veganské úpravě. To vyžaduje jednak důkladnou rešerši (aby se to co nejvíc přiblížilo originálu), druhak určitou dávku kreativity (opět: aby se to co nejvíc přiblížilo originálu :) ). A to mě na tom začalo bavit :). Celá tahle věc je navíc tak vydatná, že v klasické verzi bych ji raději ani nepřipravovala, neb se obávám, že by to na mě osobně bylo už příliš... Abych byla upřímná, tak název trochu klame: spíš než "full" je to "partial" English breakfast. Chybí tu totiž plátek slaniny   –  což je dlouhý příběh.  *) Pevným základem anglické snídaně a tím, co si většina lidí při vyslovení daného sousloví vybaví, jsou patrně klobásky, vejce... a fazole. Posledně jmenované  by bylo samozřejmě možné připravit zdravěji

Tuto jednoduchou, krémovou omáčku z dostupných surovin dělávám poměrně často: většinu "dochucovadel" dávám od oka a dá se variovat různými přílohami , jen je na ni potřeba výkonný mixér. Receptů na podobné "smetanové" omáčky z kešu oříšků visí na internetu hromada. Já ve své, dá se říci základní verzi, vycházela z reklamního videa  k mixéru. Jinde se často  přidává lahůdkové droždí , hotový pokrm se ještě sype rostlinným parmazánem ,... Nic z toho (co navíc chápu jako pro běžného kuchtíka zátěž), ale není zapotřebí  –  dovolím si říct, že na této jednoduché variantě není moc co vylepšit. Obměnu by mohla představovat výměna hub za brokolici  (za cenu jistého zneatraktivnění pro masožravé typy), případně snad přidání té trochy česneku. na 3 porce: 100 g kešu oříšků 1 lžička sypkého zeleninového bujónu (nebo cca 1 dcl teplého zeleninového vývaru) 3 lžíce oleje - olivový / kokosový bez vůně / ... 1 cibule cca 300 g žampionů koriandr římský kmín sójová o

Následuji teď instinkt a poruším nepsanou zásadu, zveřejňovat jen opakovaným vařením odzkoušené anebo více strávníky oceněné recepty. Tyto placičky se povedly ve stanoveném poměru surovin napoprvé a za mne tak výborně, že je musím hned sdílet. Líbí se mi, že kromě quinoy tu nejsou žádné na běžné české poměry netradiční suroviny , takže stačí podniknout jediný "riskantní" krok, a sice zakoupit sáček této bezlepkové pseudoobiloviny, která bývá často řazena mezi tzv. superpotraviny. Horší zprávou je, že quinoa není z nejlevnějších, tou lepší, že ji nabízejí i supermarkety (popaměti tipuji, že Billa i Albert). Díky  množství bílkovin je vhodná pro sportovce,  ideální pro sportovce-vegany . Z   vysokého obsahu všech možných živin bych vypíchla třeba  železo , jehož   nepatrný deficit mi byl diagnostikován po několika letech na vegetariánské stravě.  Jeho nedostatkem nicméně trpí větší než malá část lidstva s rozličnými stravovacími návyky (převážně ženy) . Mým prvním pok

Myslím, že mrkvánky zná i řada lidí zdravou výživou nedotčených, jedná se o  tradiční cukroví našich babiček. Krom toho, jak dobře chutnají, představují i způsob, jak do sebe naprosto nenásilnou formou dostat trochu zeleniny :) (Ne, že by to byl můj problém!) Mrkev by mimochodem měla být prospěšnější (betakaroten se lépe vstřebává) právě ve stavu tepelně upraveném. Mohou posloužit jako super svačina na cesty. A podle mnohých ohlasů na webu je  mají  moc rády děti. Těsto na mrkvánky je jednoduché, de facto z pouhých tří surovin (malá úlitba za to, že vyžaduje jistou přípravu předem a že se s ním člověk musí vyvalovat, vykrajovat a plnit). Neobsahuje cukr  –  a pozor: ani žádné alternativní sladidlo , veškerou sladkost zajistí náplň. Osobně mi to tak maximálně vyhovuje, ale je samozřejmě možné těsto dosladit, zvlášť, je-li náplň méně sladká než výborná domácí hrušková povidla našich rodičů. Povidla jsou samozřejmě klasika, je ale stejně dobře možné plnit je mákem, makovým

Hlavním benefitem tohoto receptu je jeho  jednoduchost a dostupnost všech surovin . Sójové maso není dnes v jen trochu větších sámoškách problém najít a věřím, že jáhly také ne, když už i v obchodě na vesnici u našich se koutek s těmito "moderními"  ( rozuměj znovuobjevenými tradičními) obilovinami objevil. Vzhledem k tomu, že nákyp v základu neobsahuje žádnou zeleninu, dá se jednoduše přizpůsobit sezóně a namísto listového salátu (dovedu si představit klasický hlávkový se zálivkou), respektive čerstvé zeleniny, která už v tomto období za moc nestojí, jej doplnit kyselými okurkami, které se sem skvěle hodí (ad foto: já musela vzít zavděk vodovými rajčátky, protože mi došla zásoba domácích okurčiček od rodičů – jiné nejím!). Inspiraci mi v tomto případě poskytla,  věřte nevěřte , naše menza. Sama dělám slaný jáhlový nákyp podstatně delší dobu i jinak, se zeleninou, a i ten mám moc ráda. Při rozhodování, kterou z variant sem šoupnout, zvítězila snaha ukázat, že  i   tam,

Ráda bych dnes udělala výjimku a podělila se o dva tipy, které sice nejsou ani jeden mým vlastním "produktem", mají ale potenciál výrazně zvednout kvalitu života :), takže by mi bylo skoro blbé, nechávat si je pro sebe. Už nějaký ten pátek (a pohříchu nejen v pátek! :) ), si občas, nemám-li zrovna s sebou do práce vlastní malý dezert a čtvereček hořké čokolády prostě neuspokojí, chodím na ulici Solniční v centru Brna pro skvělý zákusek  –  baklavu. Prodávají ji v arabském obchůdku i v bistru přes ulici nebalenou, v malých porcích nadvakrát do pusy, tak akorát na zahnání poobědové chuti na sladké. Tato skutečnost vyvažuje jinou, a sice že je velice sladká (což ale ani mně, známému příznivci umírněného slazení, překvapivě nevadí). Kdo by nevěděl, jedná se o kombinaci listového těsta, medu a oříšků. Nejlepší je pistáciová. Nejsem si jistá, stojí-li ten kousek 15 nebo 25 Kč, pro mne je to každopádně lepší alternativa nějakého přinejmenším stejně drahého větrníku, po které nem

Bylo už načase publikovat nějaký hlavní chod (záležitost to čistě víkendovou, na rozdíl od snídaní a večeří  –  které to tu tudíž prozatím táhnou). Toto jídlo je evergreenem naší domácnosti. Pro nekomplikovanost postupu a nenáročnost na suroviny si s ním s prstem v nose poradí i chlap , k jehož zálibám vaření zrovna nepatří. A hlavně: stojí mu za to je připravovat, neb jeho chuťové pohárky si přijdou na své. Celý recept nepíšu v jednotném, ale množném čísle právě proto, že přestože dnes jsem pekla já, tak si tuto krmi dokonale osvojila a jinak ji povětšinou perfektně připravuje právě má drahá polovička. Přinejmenším prvotní inspirace přišla určitě ze světa internetu, všichni ale nejsou ve zdrojování tak pečliví jako já :), takže dnes už bohužel nelze říci, odkud přesně. na 3 porce: 1 střední dýně Hokkaido (případně dýně máslová) 1 a 1/2 balení uzeného tempehu (à 190 g) olivový olej rozmarýn tymián sůl cca 6 brambor olivový olej kmín sůl fakultativně: 1-2 stroužky če

Jsem makofil. A nejrychlejším a nejsnadnějším z lahodných způsobů, jak si mák dopřát, na který jsem zatím přišla, je tato čistě rostlinná buchta, v  původním receptu  označovaná jako "švestková s mákem", pro mě spíše "maková se švestkami", neb za á  –  mák tu hraje prim, a za bé  –  ovoce se dá zaměnit. Umím i tu z kynutého těsta a s   drobenkou (také veganskou a výbornou), se kterou je už trochu víc práce; tato varianta je oproti tomu takříkajíc "z jednoho hrnce" (při přípravě si vystačím s velkou mísou a odměrkou), nadto je krásně vláčná (podmínka úspěchu doma) a mák je v ní všude, všude! Tentokrát by se, s přimhouřeným okem, sice dalo hovořit o koláči, neb jsem proto, že momentálně nedisponuji hranatým plechem vhodné velikosti, pekla ve formě dortové, ale jinak bych to opravdu, oproti onomu původnímu receptu, nazývala spíše buchtou. Ať je to ale co chce, je to vynikající a uspokojuje to mé chutě, proto to peču o víkendu ke kávě velmi často (dobrá

Kdybych vedla takovou tu klasickou papírovou kuchařku, kam se zapisují jen perly rodinné kuchyně, tento recept by tam měl čestné místo. Prověřil ho čas, vícero strávníků i množství obměn. Dokonce už ho umím skoro nazpaměť, a to je u mě co říct. Jestli jsem kdysi triumfovala tím, že jsem se od mámy naučila smažit palačinky, tak nyní jsou tím esem lívance. Jsou jednoduché a těžko si dovedu představit, že by někomu nechutnaly, zvlášť, když se dají tolik variovat.  Všechny suroviny mívám většinou doma, případně se pro ně dá zaběhnout do večerky (nebo raněnky? :) ) a zároveň využít, co dům dá. Pro mě je to vítaná nedělní obměna ranní kaše a ani ti co běžně snídají "chleba s máslem se salámem" (mírně nadsazeno) si nikdy nestěžovali. Zdrojem původního receptu jsou Drobečky, mnou po léta ( zejména ta, kdy jsem začínala se zdravějším stravováním) oblíbený blog  –  jediná škoda, že dnes už pár roků "spící". Časem jsem si recept přetvořila do veganské podoby a za mne j

Jiná skvělá, zdravá a chutná snídaně, která zasytí na celé dopoledne. :) Z hlediska surovin to na naše podnebné pásmo zrovna chvalitebné není, ale občas avokádo jako zdroj zdravých tuků, který mám ráda takto nasladko i naslano, koupím a nestydím se za to. Když se pak náhodou stane, že se doma sejde s banánem, dělávám tuto kaši (druhou půlku zužitkuji zpravidla ještě týž den večer právě naslano  –  třeba jen tak na plátky na chleba posypané černou solí   –  to sice nezní, ale je to něco!, doporučuji zkusit). Kdybych tedy chtěla lpět na přesnosti, nazvala bych to spíše pudinkem, kterému se to konzistencí blíží, ale protože jde jednoznačně o snídaňovou záležitost, přijde mi označení "kaše" namístě. na 1 porci: 1 větší, zralejší banán 1/2 avokáda hrst kešu oříšků lžíce lněných semínek lžíce kakaa cca 150 ml rostlinného mléka (ideálně kokosové, já většinou používám sójové) případně něco na doslazení (datlový sirup, javorový sirup, med) skořice něco dalšího na pos

Zveřejňování věcí toliko bazálních jsem neměla původně v plánu, ale něco tomu chtělo, že se mi včera podařily obstojné fotky mé oblíbené jednoduché a rychlé zeleninové večeře, tak ji tu máte. Alespoň se mohu více rozepsat k základním postupům a surovinám, protože, jak víme, obecně čím jednodušší věc, tím více záleží na vstupech a provedení. na 2 porce: 1 brokolice 100-120 g sýra (používám goudu nebo sýr uzený) cca 1 a 1/2 lžíce másla (někdy používám přepuštěné máslo ghí) sůl čerstvě mletý pepř sezamová semínka Brokolici pokrájím na kousky (já je mám raději větší, rustikálnější :)), vhodím do vroucí osolené vody (vše v uvedeném pořadí, tzn. že voda se solí až když zavře  –  opačný postup údajně nedělá dobře hrncům; a zelenina rostoucí nad zemí  –  jako brokolice  –  se do hrnce přidává až v tomto bodě  –  naopak plody, které je nutno vydolovat z hlíny  –  brambory, řepu atd., přivádíme k varu ve studené vodě) a krátce povařím (bude se ještě péct, 2-3 minutky jí teď s