Pečená dýně s tempehem a brambory.

Bylo už načase publikovat nějaký hlavní chod (záležitost to čistě víkendovou, na rozdíl od snídaní a večeří – které to tu tudíž prozatím táhnou).

Toto jídlo je evergreenem naší domácnosti. Pro nekomplikovanost postupu a nenáročnost na suroviny si s ním s prstem v nose poradí i chlap, k jehož zálibám vaření zrovna nepatří. A hlavně: stojí mu za to je připravovat, neb jeho chuťové pohárky si přijdou na své. Celý recept nepíšu v jednotném, ale množném čísle právě proto, že přestože dnes jsem pekla já, tak si tuto krmi dokonale osvojila a jinak ji povětšinou perfektně připravuje právě má drahá polovička.

Přinejmenším prvotní inspirace přišla určitě ze světa internetu, všichni ale nejsou ve zdrojování tak pečliví jako já :), takže dnes už bohužel nelze říci, odkud přesně.

na 3 porce:

1 střední dýně Hokkaido (případně dýně máslová)
1 a 1/2 balení uzeného tempehu (à 190 g)
olivový olej
rozmarýn
tymián
sůl
cca 6 brambor
olivový olej
kmín
sůl
fakultativně: 1-2 stroužky česneku
k podávání: sojanéza / jogurtový dip

na sojanézu:
100 ml řepkového oleje
50 ml sójového mléka
1/2-1 lžička dijonské hořčice
čerstvě mletý pepř
sůl
fakultativně: pár kapek citronové šťávy, špetka sladké mleté papriky (pro barvu)

na dip:
bílý jogurt – vegani použijí sójový a bude to bezva!
citronová šťáva
sůl
česnek

Dýni rozkrojíme (chystáme-li se použít dýni máslovou, tak tu je potřeba ještě předtím i oloupat), vydlabeme semínka a nakrájíme na kousky velikosti sousta. Tempeh rovněž pokrájíme na menší kousky. Vezmeme větší mísu a obojí v ní promícháme s olejem a kořením. Samozřejmě, že to by se dalo i obměňovat, my ale v tomto případě zásadně neexperimentujeme a zůstáváme věrni rozmarýnu a tymiánu, které se k dýni výborně hodí. Nebojíme se dobře osolit (tempeh není nijak výrazné chuti – no a dýně, ta je vyloženě sladká). Přeneseme na plech s pečícím papírem a pečeme – v horkovzdušné troubě nastavuji 200°C, při nichž k změknutí dýně a příjemnému opečení tempehu stačí 20 minut.

Brambory oloupeme, nakrájíme (já raději na osminky, ať to nejsou stejné kostky jako ten zbytek – pestrost je důležitá!) a v míse – můžeme klidně použít tu po dýni – opět promícháme s olejem, okmínujeme, osolíme a vystřídáme jimi v troubě hotovou dýni. Dá se péci na stejný stupeň, jen jim dám o chvíli víc, asi 25 minut. V průběhu je určitě dobré je jednou obrátit. Ke konci, ale opravdu ke konci, 5 minut už je moc, to se pak připálí!, může, kdo má rád, na brambory rozdělit prolisovaný česnek.

Zatímco se brambory pečou, připravíme si dip, který je k tomuto jídlu (alespoň dle našeho cítění) nezbytný. Sojanéza – soucitnější a snad o něco málo zdravější alternativa majonézy (iluze si nedělám, v oleji to plave, každopádně obojí lepší než kupovaný dressing s éčky!) – je ve zdravé výživě, kam většinou míříme pro tempeh (ten mimochodem mívají i v Bille) běžně k dostání, její domácí příprava je ale natolik jednoduchá, že ji ráda zpropaguji. Jako hlavní výhodu osobně vidím fakt, že je takto možné připravit přesně požadované množství a nic se nezkazí.

Dále budu psát v čísle jednotném, neb pro standardní mužský exemplář je tohle dle mého odhadu podpořeného zkušeností akce už příliš sofistikovaná :). Olej a mléko v poměru 2:1 naliji do vysoké nádoby, přidám hořčici, jemně osolím, opepřím, vnořím tyčový mixér, zapnu a pomalu jedu ode dna vzhůru. Trvá to tak 10-20 vteřin, než mixér vytvoří majonézovitou :) konzistenci. Ochutnám, případně dosolím a dokyselím citronem. Tentokrát jsem přidala ještě trošku papriky pro barvu. Určitě se s tím dá různě experimentovat – chceme-li tatarku, přidáme drobounce nakrájenou cibuli a kyselou okurku... ale tu my zrovna teď nechceme :). Se solí i s hořčicí většinou na začátku šetřím, ale tady bych se nebála dát rovnou lžičku, vůbec nevadí, když bude hořčice v sojanéze více cítit, hodí se to. Dodávám ještě, že sójové mléko není v tomto případě zaměnitelné s jinými rostlinnými, a že olej stačí – co víc, je žádoucí – ten nejobyčejnější, který je mdlejší barvy i vůně než jeho bio, za studena lisovaný,... kolega.

Chci-li odlehčenější verzi, klasikou je dip jogurtový – smíchám jogurt s kapkou citronu, dosolím a opět mohu, a tady bych za to i plédovala, přidat prolisovaný česnek. (Ano, stále ještě se nevracím k množnému číslu! :) )

To, co mám na úvodní fotografii zvlášť v mističce na pozadí, je kamaráda domácí zelí s křenem (začne-li je dělat na kšeft, zpropaguji rovněž, protože nemá chybu).

A to je vše, přátelé. Tádydádydádydá!

Hudební okénko

Důležité upozornění pro ty, kdo by si tak jako já dosud mysleli, že nemají Fixu rádi: hrozí, že to budete muset přehodnotit.