Co se upeklo u Evky v kuchyni

... aneb ideální pokrutina na jaro  –  ha ha! Jsou období  –  a nemá nikdy smysl namlouvat si, že jsem z toho venku, ono se to zase vrátí...!  –  kdy jsem serózně závislá na vysokoprocentní čokoládě. Když se zrovna snažím tuto závislost omezit, nahrazuji čokoládu po obědě "alespoň" nečokoládovým zdravým zákuskem . Bez sladké tečky to prostě nejde. Tak je to u Mreniců (Jelínků) nastavené a nemá cenu se tomu bránit. Zbývá jen otázka: co je tím menším zlem? (Za mě: možná je přece jen lepší, nebýt závislý jen na jediném zdroji blaha :).) Koláče k tomuto účelu používám ráda  –  bývají vláčné , mají vrstvy různých chutí a textur , a člověk zpravidla  nemá tendenci nakládat si další kousek jako v případě buchet, muffinů či sušenek a spokojí se s jedním (zvlášť při vědomí, že v lednici čekají další výseče té dobroty na zítra, pozítří a popozítří). Bylo to přece tak pracné... :) (Zvlášť ve srovnání s koupí tabulky čokolády a následným ulou...

Dnes už všeobecně známou záležitostí jsou fazolové brownies; mé skromné pokusy s   nimi však zatím končily větším či menším nezdarem. S moučníkem,  v němž by na obsah fazolí nikdo neusuzoval   –  a který se mi daří vzdor konzistenci pasty z   rozmixované luštěniny propéct, jsem uspěla až v podobě těchto sušenek. Podle zdrojového receptu  jsem si je uložila pod názvem "fazolové cookies", i když jako přiléhavější by se mi jevilo označení  "proteinové kakaové bochánky"   –  na cookies jsou přeci jen poněkud hutnější, a vůbec  –  nejsou to jen tak ledajaké sušenky, ale díky obsahu dalších zdravých bílkovin a tuků (burákové máslo, chia semínka, olivový olej) perfektní prostředek k zahnání hladu a načerpání energie :). (Ano, je tam i cukr, a ne málo... bohužel. Daň za skvělé zbývající suroviny. Nezkoušela bych jej ubírat.) Rozpis jsem si upravila na dvojnásobnou dávku, neb z jedné byly pokaždé hned pryč... na cca 24 b...

Na Štědrý den u nás ani letos nemohla na snídani chybět tato štola. Je to, pravda, oproti vánočce (kterou příští rok už opravdu zkusím!) pokrm nepříliš postní. Je plná másla, tvarohu, cukru, vajíček... Mé snahy o "ozdravení" se tady omezují na použití celozrnné mouky a třtinového cukru. Ale jednou za rok si ji, o to víc, užíváme. Je   krásně vláčná, akorát sladká, sytá. Zkoušela jsem si ji navrch ještě máznout máslem, není to ale vůbec potřeba. na 2 menší štoly (jednu ve dvou osobách nadvakrát spořádáme, druhou darujeme) potřebujeme: 180 g třtinového cukru 180 g másla 2 vejce 250 g polotučného nebo tučného tvarohu 1 lžička vanilkového extraktu (volitelně) 550 g špaldové mouky  –  chutná mi tu celozrnná, mám ale vyzkoušenu i bílou; je fakt, že u bílé zůstane po prosívání méně "odpadu", kterého je mi škoda 4 vrchovaté lžičky (cca 1 sáček) prášku do pečiva, nejlépe bezfosfátového kůra ze 2 citronů anebo pomerančová kůra (volíme v souladu s tím, co...

Myslím, že mrkvánky zná i řada lidí zdravou výživou nedotčených, jedná se o  tradiční cukroví našich babiček. Krom toho, jak dobře chutnají, představují i způsob, jak do sebe naprosto nenásilnou formou dostat trochu zeleniny :) (Ne, že by to byl můj problém!) Mrkev by mimochodem měla být prospěšnější (betakaroten se lépe vstřebává) právě ve stavu tepelně upraveném. Mohou posloužit jako super svačina na cesty. A podle mnohých ohlasů na webu je  mají  moc rády děti. Těsto na mrkvánky je jednoduché, de facto z pouhých tří surovin (malá úlitba za to, že vyžaduje jistou přípravu předem a že se s ním člověk musí vyvalovat, vykrajovat a plnit). Neobsahuje cukr  –  a pozor: ani žádné alternativní sladidlo , veškerou sladkost zajistí náplň. Osobně mi to tak maximálně vyhovuje, ale je samozřejmě možné těsto dosladit, zvlášť, je-li náplň méně sladká než výborná domácí hrušková povidla našich rodičů. Povidla jsou samozřejmě klasika, je ale stejně dobře ...

Jsem makofil. A nejrychlejším a nejsnadnějším z lahodných způsobů, jak si mák dopřát, na který jsem zatím přišla, je tato čistě rostlinná buchta, v  původním receptu  označovaná jako "švestková s mákem", pro mě spíše "maková se švestkami", neb za á  –  mák tu hraje prim, a za bé  –  ovoce se dá zaměnit. Umím i tu z kynutého těsta a s   drobenkou (také veganskou a výbornou), se kterou je už trochu víc práce; tato varianta je oproti tomu takříkajíc "z jednoho hrnce" (při přípravě si vystačím s velkou mísou a odměrkou), nadto je krásně vláčná (podmínka úspěchu doma) a mák je v ní všude, všude! Tentokrát by se, s přimhouřeným okem, sice dalo hovořit o koláči, neb jsem proto, že momentálně nedisponuji hranatým plechem vhodné velikosti, pekla ve formě dortové, ale jinak bych to opravdu, oproti onomu původnímu receptu, nazývala spíše buchtou. Ať je to ale co chce, je to vynikající a uspokojuje to mé chutě, proto to peču o víkendu ke kávě velmi...