Co se upeklo u Evky v kuchyni

Následující pokrm nevypadá pravda příliš vábně, ani načasování není vzhledem k dění na ukrajinské hranicí ideální, ale vzhledem k úspěchu, jaký u nás tato veganizovaná verze tradičního ruského jídla slaví, si zde své místo prostě zaslouží. Připomíná mi školní jídelnu, všechny ty znojemské pečeně, ptáčky a podobné, které jsem nemusela kvůli tuhému hovězímu masu, ale pikantnost okurky a hořčice mi v nich naopak konvenovala. Efektní je způsob servírování, kdy se má Stroganov polít vodkou nebo koňakem a zapálit . (Kéž by si bratři vybíjeli svou agresi jen na jídle.) na 4 až 5 porcí potřebujeme: 4 lžíce (olivového) oleje 500 g seitanu (padne na to 5 a 1/2 porce domácího seitanu  –  návod, jak na něj, níže) 3 lžíce sójové omáčky mletá paprika čerstvě mletý pepř 1 cibule 3 stroužky česneku 250 g rajčat (3 kusy) 35 g sušených hříbků nebo sáček mražených hub 4 lžíce hladké (já rýžové) mouky 500 ml silného zeleninového vývaru  –  ideální je použít vodu, v níž se máčely sušené...

Trochu to tady zase oživíme. Na obou svých aktuálně asi nejoblíbenějších kaších (kaše vedou, protože zahřejí) oceňuji, že není potřeba nic chystat večer.  Někdy je to fajn, připravit si vše den předem a ráno jen vzít a jíst, ale někdy prostě večer nad snídaní nemám tzv. kapacitu přemýšlet a pak potřebuji zaimprovizovat. Tyto kaše si v oněch případech dělám nejraději. Pohanková je o to lepší, že se vaří jen chvíli a poté delší dobu "dochází" , takže získávám souvislý čas, kdy se mohu třeba namalovat :-) Pohanková kaše s banánem/jablkem. Tato kaše má u mne delší historii – párkrát jsem si ji vytvořila, asi před tisíci lety, podle oblíbeného blogu Drobečky , když byl ještě aktivní. Neoslovila mě tehdá nijak mocně a tak jsem na ni na dlouho zapomněla. Tuto sezonu jsem se, nevěda už coby, k pohance vrátila a hle, je to výborné – lehké, zahřeje a zasytí na dlouhou dobu. Stejně jako autorka Drobečků rozhodně nedoporučuji lámanku nebo nedejbože mělněnou kaši, ale pěkně celé kroupy. J...

Zkuste se mnou počítat benefity tohoto salátu: lokální, zdravý, sytý, efektní, delikatesní! Bez nadsázky. Kozí sýr nebývá nejlevnější (pokud na něj nenatrefíte v akci), ale balení vám vystačí nadvakrát, a navíc to kompenzují zbylé ingredience, které má řada z nás z vlastních zdrojů (řepa, cibule, ořechy)... Salát je rychlý, jen myslet trochu dopředu a mít už řepu upečenou (anebo pořídit tu vařenou vakuovanou) . Také mohu doporučit ráno, když víte, že budete salát připravovat, namočit ořechy do vody , budou pak chutnější (druhým možným zlepšovákem je upéct je spolu se sýrem ). na 1 porci potřebujeme jen: alespoň 90 g kozího sýra typu camembert (takové ty malé válečky, anebo se koupí už ukrojené kolo většího průměru) cca lžičku olivového oleje 1/2 až 1 lžičku medu čerstvě mletý pepř špetku soli salát  –  nejlepší je míchaný, co se dostane ve vaničce, s listy řepy, polníčku, špenátu,... 1/2 větší červené řepy kousek cibule (červené, šalotky, klasické žluté,...) hrstičku vla...

Nejvyšší čas na resuscitaci článku, který jsem rozepsala koncem minulého léta – nezaškodí, zrekapitulovat si před sezónou osvědčené rychlé osvěžující snídaně do teplých dnů. Všechny jsou přirozeně veganské , kromě první, kterou je možné snadno "zveganizovat" za pomoci rostlinných alternativ mléka a jogurtu; všechny jsou myslím taky v podstatě  bezlepkové . Tip č. 1:  Jogurtový chia pohár. Chia pudinkem se zpravidla rozumí pokrm tvořený pouze chia semínky, tekutinou (vodou/mlékem), případně sladidlem nebo jinými dochucovadly – i na ten tu určitě dojde. Tento recept je nazván chia pohárem , protože jsou tu navíc ovesné vločky a jogurt. Takže se dá stejně tak dobře říct, že jde o ovesnou kaši s jogurtem a chia semínky. Jak kdo chce. Hlavní je, že chutná.  Zejména kombinace s banánem a kousky hořké čokolády (nebo vlašskými ořechy) , v níž jsem ji objevila, ta je opravdu nepřekonatelná. Poslouží ale cokoli; dost dobrá je i "vánoční" varianta s mandarinkou nebo pomerančem...

Červenou čočku, na to, jak je to mnohostranná a skvělá surovina, nepoužívám příliš často – z nějakého důvodu se mi vyhýbají čočkové recepty, které by mě opravdu nadchly. Jedno jídlo ale připravuji už doslova roky. Je strašně jednoduché, opravdu překvapivě vynikající a aktuálním nesporným plusem je, že všechny suroviny jsou široce dostupné (mají je i v naší večerce) .  Pokud byste chtěli začít s racinálnější stravou a nevěděli jak, můžete to brát jako moje osobní doporučení... Recept je z blogu Margit Slimákové , autorkou je Eva Francová. Vyzkoušela jsem toho z   uvedených zapékacích tipů více (brambory s řepou, bulgur s brokolicí, těstoviny s   dýní) a tento u nás zvítězil. P. S.: Jen si dejte bacha, abyste při naklepnutí vajíčka neporušili žloutek, jako se to teď stalo mně, byla by to škoda. (Fotky jsou z dřívějšího provedení, na kterém jsem si dávala záležet, i když ani tam se úplně nezadařilo, viz tu utrženou ruku s paprikou. :-)) na 4 porce potřebu...

Shakshuka ("špenátová pánev" je mé již vžité domácí označení pro lepší srozumitelnost, jídlo je původem ze severní Afriky) je v podstatě výborný způsob jak nastavit vajíčka, aby nebyla příliš těžká . Pro milovníky rajčat (vystačíme si s konzervovanými) obzvlášť. Vajíčka uvařená v rajčatové omáčce. Jednoduché, variabilní ,... geniální. A v chladném období to člověka hezky prohřeje. Efektní je servírování přímo z pánve , v níž se pokrm připravuje. Máte-li pánev s   choulostivým povrchem, je dobré mít po ruce dřevěné lžičky, jinak budete muset nabírat vařečkou (tortillou to jde ztuha!). Zaujal mě nápad podávat ji k snídani (místo klasických vajíček); u nás zastoupila zatím jen večeři nebo jednoduchý oběd. Pita chleba , náležící k originálnímu receptu, moc nekupujeme, ale už jsme ji vyzkoušeli s ohřátou poskládanou tortillou i s   nasucho opečenými topinkami potřenými česnekem, a ani jedno nemělo chybu (alespoň za mne  –  protějšek je z principu skeptic...

Koncept "vezmi listové těsto, nacpi do něj, co tě napadne, a upeč (UPEČ ... ne uteč!)", je záležitost profláknutá, v tomto případě nicméně sympaticky vyladěná směrem k řecké kuchyni. Čestné místo jí tu patří mimo jiné proto, že se jedná o recept, který mám od b (= mojí milované babičky; a ta zase od Čiriny, tedy z jedné z jejích kuchařek; a abych byla zcela přesná, Čirina uvádí, že recept získala od manželky řeckého velvyslance). Recept bych chtěla věnovat všem prarodičům, s nimiž se v téhle smutné době nemůžeme setkávat. Jedná se sice o takové spíš párty jídlo, my si ho ale občas uděláme pro radost i jen tak k obědu, nebo k nějaké slavnostnější večeři. Za ty roky je to u nás už opravdu klasika. Pokud jde o mě, milovníkem špenátu jsem byla už roky předtím, než jsem přestala jíst maso, tento závin ale vyžaduje i můj drahý, což u zelených potravin, jako jsou saláty, brokolice nebo právě špenát, obzvlášť potěší. Dokonce zde toleruje i kopr (na který já nicméně opět nedám dopust...

Ještě jedno jídlo, které už tu dávno mělo být, a nebylo. Je plné proteinů (fazole/tofu, burákové máslo, brokolice), jednoduché, rychlé, chutné ( i pro masožravce ): prostě win-win-win! Nazvala jsem ho tak, jak jsem ho nazvala (originál zde ), protože brokolici (kterou i zatvrzelý odpůrce v této formě přijme ) považuji za základ, zatímco zdroj bílkovin, tedy fazole či tofu, je volitelný, stejně jako typ nudlí. na dvě normální a jednu menší, anebo dvě tzv. prasečí porce potřebujeme: 200 g celozrnných špaget – vyzkoušeno taktéž s (širokými) rýžovými nudlemi – viz foto, nebála bych se tu ani soba (pohankových) nudlí balení tofu natural / plechovka červených fazolí (ve sladko-slaném nálevu) 1/2 brokolice kousek cukety, nebo konzerva mungo klíčků (vyrábí zn. Bonduelle) 5–6 žampionů olivový olej sůl pepř na omáčku: 2 lžíce arašídového másla 2 lžíce sójové omáčky 1 lžíce třtinového cukru šťáva z cca 1/2 citrónu pár špetek chilli 100 ml vody Špagety přepůlím a dám vařit podle návodu, na posled...

Když jsem poprvé připravovala tuhle omáčku , nemyslela jsem si, že z ní bude takový hit . Nebyla jsem si ani jistá, jestli to bude k jídlu. Brambory a mrkev jako základ "sýrové" omáčky? Ale povedla se a od té doby ji nevařím z vlastní iniciativy, ale na (časté) vyžádání :) ! Posledně jsem si nadto ověřila, jak je variabilní . Tato omáčka je omáčkou původně zamýšlenou k namáčení kukuřičných chipsů  –  nachos. V naší multi-kulti večerce teda sice vedou tortilly, ale nachos bohužel ne, takže jsme byli nuceni improvizovat. Koupila jsem k ní chlebové chipsy Bake Rolls; dále jsme měli spadeno na kedlubnu, s tou jsme ale také nepochodili, takže jsem pokrájela, co dům dal   –  okurku a kapii. A bylo to pořád stejně výborné, jen lehčí  –  takže má člověk alespoň lepší pocit. Omáčku jsem udělala záměrně o něco hustší než obvykle, aby se na zeleninu dobře nabírala. Myslím, že je to ideální pohoštění na párty s přáteli  –  každý si může vy...

Hlavním benefitem tohoto receptu je jeho  jednoduchost a dostupnost všech surovin . Sójové maso není dnes v jen trochu větších sámoškách problém najít a věřím, že jáhly také ne, když už i v obchodě na vesnici u našich se koutek s těmito "moderními"  ( rozuměj znovuobjevenými tradičními) obilovinami objevil. Vzhledem k tomu, že nákyp v základu neobsahuje žádnou zeleninu, dá se jednoduše přizpůsobit sezóně a namísto listového salátu (dovedu si představit klasický hlávkový se zálivkou), respektive čerstvé zeleniny, která už v tomto období za moc nestojí, jej doplnit kyselými okurkami, které se sem skvěle hodí (ad foto: já musela vzít zavděk vodovými rajčátky, protože mi došla zásoba domácích okurčiček od rodičů – jiné nejím!). Inspiraci mi v tomto případě poskytla,  věřte nevěřte , naše menza. Sama dělám slaný jáhlový nákyp podstatně delší dobu i jinak, se zeleninou, a i ten mám moc ráda. Při rozhodování, kterou z variant sem šoupnout, zvítězila snaha ukázat,...

Bylo už načase publikovat nějaký hlavní chod (záležitost to čistě víkendovou, na rozdíl od snídaní a večeří  –  které to tu tudíž prozatím táhnou). Toto jídlo je evergreenem naší domácnosti. Pro nekomplikovanost postupu a nenáročnost na suroviny si s ním s prstem v nose poradí i chlap , k jehož zálibám vaření zrovna nepatří. A hlavně: stojí mu za to je připravovat, neb jeho chuťové pohárky si přijdou na své. Celý recept nepíšu v jednotném, ale množném čísle právě proto, že přestože dnes jsem pekla já, tak si tuto krmi dokonale osvojila a jinak ji povětšinou perfektně připravuje právě má drahá polovička. Přinejmenším prvotní inspirace přišla určitě ze světa internetu, všichni ale nejsou ve zdrojování tak pečliví jako já :), takže dnes už bohužel nelze říci, odkud přesně. na 3 porce: 1 střední dýně Hokkaido (případně dýně máslová) 1 a 1/2 balení uzeného tempehu (à 190 g) olivový olej rozmarýn tymián sůl cca 6 brambor olivový olej kmín sůl fakultativ...