Co se upeklo u Evky v kuchyni

Následující pokrm nevypadá pravda příliš vábně, ani načasování není vzhledem k dění na ukrajinské hranicí ideální, ale vzhledem k úspěchu, jaký u nás tato veganizovaná verze tradičního ruského jídla slaví, si zde své místo prostě zaslouží. Připomíná mi školní jídelnu, všechny ty znojemské pečeně, ptáčky a podobné, které jsem nemusela kvůli tuhému hovězímu masu, ale pikantnost okurky a hořčice mi v nich naopak konvenovala. Efektní je způsob servírování, kdy se má Stroganov polít vodkou nebo koňakem a zapálit . (Kéž by si bratři vybíjeli svou agresi jen na jídle.) na 4 až 5 porcí potřebujeme: 4 lžíce (olivového) oleje 500 g seitanu (padne na to 5 a 1/2 porce domácího seitanu  –  návod, jak na něj, níže) 3 lžíce sójové omáčky mletá paprika čerstvě mletý pepř 1 cibule 3 stroužky česneku 250 g rajčat (3 kusy) 35 g sušených hříbků nebo sáček mražených hub 4 lžíce hladké (já rýžové) mouky 500 ml silného zeleninového vývaru  –  ideální je použít vodu, v níž se máčely sušené...

Zkuste se mnou počítat benefity tohoto salátu: lokální, zdravý, sytý, efektní, delikatesní! Bez nadsázky. Kozí sýr nebývá nejlevnější (pokud na něj nenatrefíte v akci), ale balení vám vystačí nadvakrát, a navíc to kompenzují zbylé ingredience, které má řada z nás z vlastních zdrojů (řepa, cibule, ořechy)... Salát je rychlý, jen myslet trochu dopředu a mít už řepu upečenou (anebo pořídit tu vařenou vakuovanou) . Také mohu doporučit ráno, když víte, že budete salát připravovat, namočit ořechy do vody , budou pak chutnější (druhým možným zlepšovákem je upéct je spolu se sýrem ). na 1 porci potřebujeme jen: alespoň 90 g kozího sýra typu camembert (takové ty malé válečky, anebo se koupí už ukrojené kolo většího průměru) cca lžičku olivového oleje 1/2 až 1 lžičku medu čerstvě mletý pepř špetku soli salát  –  nejlepší je míchaný, co se dostane ve vaničce, s listy řepy, polníčku, špenátu,... 1/2 větší červené řepy kousek cibule (červené, šalotky, klasické žluté,...) hrstičku vla...

Červenou čočku, na to, jak je to mnohostranná a skvělá surovina, nepoužívám příliš často – z nějakého důvodu se mi vyhýbají čočkové recepty, které by mě opravdu nadchly. Jedno jídlo ale připravuji už doslova roky. Je strašně jednoduché, opravdu překvapivě vynikající a aktuálním nesporným plusem je, že všechny suroviny jsou široce dostupné (mají je i v naší večerce) .  Pokud byste chtěli začít s racinálnější stravou a nevěděli jak, můžete to brát jako moje osobní doporučení... Recept je z blogu Margit Slimákové , autorkou je Eva Francová. Vyzkoušela jsem toho z   uvedených zapékacích tipů více (brambory s řepou, bulgur s brokolicí, těstoviny s   dýní) a tento u nás zvítězil. P. S.: Jen si dejte bacha, abyste při naklepnutí vajíčka neporušili žloutek, jako se to teď stalo mně, byla by to škoda. (Fotky jsou z dřívějšího provedení, na kterém jsem si dávala záležet, i když ani tam se úplně nezadařilo, viz tu utrženou ruku s paprikou. :-)) na 4 porce potřebu...

Shakshuka ("špenátová pánev" je mé již vžité domácí označení pro lepší srozumitelnost, jídlo je původem ze severní Afriky) je v podstatě výborný způsob jak nastavit vajíčka, aby nebyla příliš těžká . Pro milovníky rajčat (vystačíme si s konzervovanými) obzvlášť. Vajíčka uvařená v rajčatové omáčce. Jednoduché, variabilní ,... geniální. A v chladném období to člověka hezky prohřeje. Efektní je servírování přímo z pánve , v níž se pokrm připravuje. Máte-li pánev s   choulostivým povrchem, je dobré mít po ruce dřevěné lžičky, jinak budete muset nabírat vařečkou (tortillou to jde ztuha!). Zaujal mě nápad podávat ji k snídani (místo klasických vajíček); u nás zastoupila zatím jen večeři nebo jednoduchý oběd. Pita chleba , náležící k originálnímu receptu, moc nekupujeme, ale už jsme ji vyzkoušeli s ohřátou poskládanou tortillou i s   nasucho opečenými topinkami potřenými česnekem, a ani jedno nemělo chybu (alespoň za mne  –  protějšek je z principu skeptic...

Recept, který čeká na sepsání  už  dlouho, jsem se rozhodla konečně doplnit mj. proto, abych příště, až si budu značit, co se bude v týdnu vařit, věděla, jak se ten název, sakra, píše ! :-) Opět klasická a notoricky známá záležitost; já jim přišla na chuť (jak jinak už, že?) až v menze, kde jsem je dostala naprosto neklasicky  posypané horou sýra . Nějak se to tehdy protlo, a od té doby v tom jedu taky. pro lepší představu a pamatováka rozpis na 1 porci (malou násobilku všichni ovládáme): minimálně 120 g , pro nenažrané 150 g celozrnných špaget (doporučuji DM drogerii, onehdá jsem se po nich sháněla jinde a cenový rozdíl byl značný) 1,5 až 2 lžíce olivového oleje 2 až 6 stroužků česneku   –  moje cesta je, jako obvykle, tou zlatou střední  –  4 stroužky červená chilli paprička   ( většinou používám chilli vločky z mlýnku nebo mletý kajenský pepř) hrstička velkolisté petrželky ( čerstvá nebo mražená) sůl čerstvě mletý pepř  – ...

Během jarní koronakrize jsem se stala tak trochu nuceným přeborníkem na jednoduché teplé rychloobědy, rozuměj: jídla, která stihnu na home office, maximálně s   lehkou předpřípravou, uvařit, a někdy i sníst (ne-li, ujídám pak u počítače) během běžné obědové pauzy, tj. za 30 minut . Ne vždy se chtělo vařit večer... a většinou se nechtělo odbývat chlebem. Nyní, když jsem se doma ocitla znovu, zjišťuji, že stejně jak rychle jsem tuto superschopnost nabyla, tak rychle jsem ji zase pozbyla; zrekapituluji si zde proto pro teď i pro časy budoucí teplá jídla, která mám ve svém "zlatém fondu". Nebudu se tu příliš rozepisovat, neb jde především o rychlou inspiraci; těm zajímavějším z receptů věnuji časem,  pokud se tak už nestalo,  vlastní příspěvek. Tip č. 1: Těstoviny s  cottage/ tvarohem,  mákem  a malinami. Začnu sladkými obědy  –  těm já příliš nefandím, tak jen ať jsou tu "na raně" a dostanou se taky někdy ke slovu. :-) V prvním případě se j...

Konečně! Naše  nejvíc nejoblíbenější, často vyžadovaná pomazánka , která se podle mě neztratí ani na nějaké té párty mezi masožravci. Plus prověřený návod na raz-dva  domácí sojanézu . (Jupí!) Falešná vajíčkovka nechutná úplně jako klasická vajíčkovka. Je lehčí. Důvody: (1) tofu místo vajíček, (2) sojanéza místo másla. Ne, neutíkejte ještě ! Nevyhýbám se ani myšlence (popravdě, osvítilo mě to právě teď, když přemýšlím o   tom, proč tak úplně identicky nechutná)  zkusit z receptu  zachovat  vše krom toho, že místo sojanézy spojím tofu veganským margarínem  –  anebo nakonec i tím klasickým máslem. Hledat totiž viníka v tofu by nebylo vůbec spravedlivé! Tofu is the new vajíčka! Sorry: tofu and černá sůl are the new vajíčka! So: zůstaňte a nebudete litovat! Ani v rámci té odlehčenější verze, přísahám! na pěkných pár porcí pomazánky si připravíme: 1 balení bílého tofu 1 malou cibuli – možno vynechat, nahradit pažitkou ,... já už zkusila s jemně...

Tento "provařený" recept (literally!) původně z Nové biokuchařky Hanky Zemanové sice není třeba představovat, vzhledem k tomu, že i u nás si našel své pevné místo, tu ovšem nemůže chybět. Je jednoduchý, chutný, zdravý a výživný, dostupný, levný, variabilní... mám pokračovat, nebo už jste přesvědčeni ho taky zkusit? na 4 porce: 300 g sušené cizrny kousek (cca 5 cm)  mořské řasy (raději než wakame používám kombu   –  tolik se nerozvaří do celého obsahu hrnce, zůstane vcelku a snadno se nechá po uvaření vypreparovat); nebo trocha bylinek s protinadýmavým účinkem (majoránka, saturejka,...) 1 a 1/2 lžíce sezamového oleje (myslím, že právě tady jsem se ho naučila používat a používám ho ráda doteď; kdo použít nemůže nebo nechce, hodí se i řepkový, dobrá byla Manka máslová, bohužel jsem ji už dlouho nikde nepotkala) 2 cibule mořská sůl  –  cca 3/4 lžičky 1 lžíce sladké papriky cca 600-700 ml vývaru z vaření cizrny (nebo horké vody) 1 velký pórek 100...

Toto jídlo se mi extrémně nedařilo nafotit, nicméně s ohledem na to, jak extrémně je podle mě dobré, jsem se musela přemoci a článek, který jsem od konce minulého roku sušila v rozepsaném stavu a mezitím recept několikrát uvařila, dokončit a zveřejnit. Řekla bych dokonce, že by si zasluhovalo titul " jídelní objev 2019  –   aneb ovesná kaše se dá připravit i naslano, a chutně" ...A sice zapečením, na způsob nákypu. Perfektní večeře. Recept jsem našla na obalu vloček (v on-line podobě zde ) a jen minimálně jsem si jej přizpůsobila. Možná to tak dle soupisu surovin úplně nevypadá, ale kaše je hotová raz dva. Zvládám to dokonce i po příchodu z práce v už lehce hladovém stavu (kdo mě zná, toto ocení)  –  ta chvíle mi za prohřátý žaludek a pocit plnosti, ale nepřesycenosti stojí. Je to jídlo v podstatě bezlepkové (nedovolím si uvést plně bezlepkové, neb pro celiaky by běžné ovesné vločky problém znamenat mohly; pro běžného strávníka jsou ale přirozeně tém...

Přestože si tu proti své vůli zvolna pěstuji nálepku přeborníka na sójové maso a bude se mi čím dál hůř vysvětlovat, že jím opravdu nejsem, musím se podělit o jídlo, které si chystám většinou u rodiny, když je k obědu zelí a knedlík standardně s kachnou / králíkem / vepříkem / ... Zálibu v tradiční české trojkombinaci jsem v sobě odhalila až v pokročilejším věku postupným ochutnáním luxusního zelí, které se připravuje v Brodě Uherském, a experimenty s vegetariánskými výpečky (značka: "bez vláken a tlustého"). Zatímco zelí jsem se zatím sterilovat nenaučila, tak co se druhého jmenovaného týká, mám mezi vyzkoušenými recepty uložených hned několik variací, lišících se základní surovinou ( sójové maso / sójové maso s tofu / seitan / tempeh ). Časem jsem si vyextrahovala základní postup a přizpůsobila jej surovinám dostupným v každé domácnosti. Skutečnost, že toho většinu dávám "by očko" (slovy mé někdejší angličtinářky na gymplu), je u mne jasnou zárukou kvality....

Zažívám období renesance snídaňových kaší. Zatímco kašové období na vysoké ale obnášelo to, že jsem nedala ani ránu bez banánu (většinou rozmačkaného nebo rozvařeného v kaši v roli sladidla) a když už oves (stejně často jsem si dělala i jáhly nebo pohanku), musely to být vločky celé; dnes, když už kaše, tak ať je to vážně kaše  –  v opravdu kašovité konzistenci a bez čerstvého ovoce, které v kombinaci s   obilninou nadýmá. Tentokrát to začalo impulzy z foodblogů o prospěšnosti fermentované ovesné kaše   pro lidské zažívací ústrojí, který mě dovedl k nákupu  knihy o kaších  a experimentování s jejich možnostmi. Co tu teď předkládám, je to nejlepší, co jsem z toho pro svou potřebu vydestilovala (uznávám, že za nejvíc vděčím v tomto případě webu  Vaříme zdravě ). Ověřila jsem si, že  ovesná kaše zasytí opravdu nejlépe  (dokonce i lépe než takové jáhly)  –  snídám po šesté a do desíti jedenácti, kdy si dávám...