Špagety aglio olio e pepperoncino.

Recept, který čeká na sepsání už dlouho, jsem se rozhodla konečně doplnit mj. proto, abych příště, až si budu značit, co se bude v týdnu vařit, věděla, jak se ten název, sakra, píše! :-)

Opět klasická a notoricky známá záležitost; já jim přišla na chuť (jak jinak už, že?) až v menze, kde jsem je dostala naprosto neklasicky posypané horou sýra. Nějak se to tehdy protlo, a od té doby v tom jedu taky.

pro lepší představu a pamatováka rozpis na 1 porci (malou násobilku všichni ovládáme):

• minimálně 120 g, pro nenažrané 150 g celozrnných špaget (doporučuji DM drogerii, onehdá jsem se po nich sháněla jinde a cenový rozdíl byl značný)
• 1,5 až 2 lžíce olivového oleje
• 2 až 6 stroužků česneku – moje cesta je, jako obvykle, tou zlatou střední – 4 stroužky
• červená chilli paprička (většinou používám chilli vločky z mlýnku nebo mletý kajenský pepř)
• hrstička velkolisté petrželky (čerstvá nebo mražená)
• sůl
• čerstvě mletý pepř – není nutný
• minimálně 25 g parmazánu – jedině etická a zároveň ekologická Gran Moravia; tahleta porcička u nich vyjde na 15 Kč, takže žádná velká pálka to není
• k podávání: pár cherry rajčátek (nebyla bych to já, abych si nepřidala zeleninu...; četla jsem už myslím i o využití růžičkových kapustiček, zatím nicméně sázím na Itálii); a můžete-li, pak se přimlouvám ještě za sklenku kvalitního červeného :-)

Jak to tak po sobě čtu, zní to skoro jako návod, jak už tak jednoduché jídlo co nejvíc ošulit, mně se ale osvědčilo dodržet postup, kvalitní sýr a těstoviny, a zbytek se poddá. Ideální je to pochopitelně v létě s čerstvou papričkou, petrželkou (i když obé je asi možné pěstovat i v zimě) a čerstvými rajčátky sedíc na terase, ale v zimě a v časovém pressu ani mlýnkem a bylinkou z mrazáku nic nezkazíš!

Nejprve postavím vodu na špagety (jakmile zavře, sypu sůl – voda na špagety má připomínat vodu mořskou...), a zatímco se budou vařit, připravím si v hluboké pánvi "omáčku", či spíše emulzi, do níž pak špagety vmíchám. Pravidlo zní, že česnek v pánvi na špagety počká, špagety na česnek nikoli; zdá se to celkem logické – chceme je přece mít uvařené akorát na skus a moci s nimi pak hnedle dál pracovat.

Česnek pokrájím na (tenké) plátky a na oleji jej orestuji (recept velel dozlatova). Je dobré, vkládat jej do oleje už zastudena a rozehřát společně – když už česnek chytá barvu, člověk snadno zaspí a spálí ho, takže raději slowly. Já se bojím zhořknutí a dozlatova jej zpravidla nesmažím – stačí, když změkne a ochutí nám olej. Ke konci přidám i nadrobno nasekanou papričku (dobře, zatočím mlýnkem) a společně prohřeji.

Pokud už chci končit a špagety ještě nejsou ready, přidám žufánek škrobové vody z hrnce s těstovinami (dělám to tak jako tak, vytvoří to právě onu žádoucí omáčku), případně plotýnku rovnou vypnu.

Uvařené špagety scedím, ponechám si eventuálně ještě trochu vody a přidám je i s touto vodou do pánve – neproplachuji. Jemně osolím (ale pozor, voda na vaření špaget byla slaná, sýr je také,...), případně ještě opepřím. Promíchám.

Na talíři sypu sýrem a doprovodím rajčátky.

Hudební okénko

Fakt jsem se snažila vymyslet nějakou vtipnou glosu, ale obávám se, že na tohle jsou slova krátká. Asi takhle: budete litovat každého dne, kdy jste to neznali...