Fermentovaná ovesná kaše s datlovým "medem".

Zažívám období renesance snídaňových kaší. Zatímco kašové období na vysoké ale obnášelo to, že jsem nedala ani ránu bez banánu (většinou rozmačkaného nebo rozvařeného v kaši v roli sladidla) a když už oves (stejně často jsem si dělala i jáhly nebo pohanku), musely to být vločky celé; dnes, když už kaše, tak ať je to vážně kaše – v opravdu kašovité konzistenci a bez čerstvého ovoce, které v kombinaci s obilninou nadýmá.

Tentokrát to začalo impulzy z foodblogů o prospěšnosti fermentované ovesné kaše pro lidské zažívací ústrojí, který mě dovedl k nákupu knihy o kaších a experimentování s jejich možnostmi.

Co tu teď předkládám, je to nejlepší, co jsem z toho pro svou potřebu vydestilovala (uznávám, že za nejvíc vděčím v tomto případě webu Vaříme zdravě). Ověřila jsem si, že ovesná kaše zasytí opravdu nejlépe (dokonce i lépe než takové jáhly) – snídám po šesté a do desíti jedenácti, kdy si dávám svačinu (většinou je to čerstvé ovoce, které nemám ráno, a pár ořechů) jsem v pohodě. Díky namočení předem (ani to člověka nijak nezatíží) netrvá její příprava déle než té instantní, a v předkládané variaci je navíc extralevná. Teď na podzim po ránu opravdu zahřeje žaludek a s výhledem na oběd v menze mám dobrý pocit, že ten den alespoň začínám dobře. (Což zní skoro jako reklama... Nikoli tedy na menzu.)

Když nad tím tak uvažuji, je to i možná cestovní varianta, vydává-li se jeden do míst, kde se nekonzumuje zrovna příkladně, typicky k rodičům. Já si tam užívám třeba jinak zapovězeného bílého pečiva se sýrem (zadaří-li se, tak i s trochou zeleniny) nebo smetanového jogurtu s medem a ořechy (čerstvé ovoce není pravidlem, nezrají-li zrovna na zahradě jahody nebo švestky) – a to nejen bez výčitek, ale, přiznávám, i s trochou nostalgie a "guity pleasure" s tím, že v pondělí zase naskočím na svůj režim. Tuším nicméně, že pro člověka zásadovějšího (mé lepší já), který jede na linii nebo se stravuje čistě vegansky, to úplně ono není.

Příště si tedy zkusím i na víkend k našim přibalit skleničku s připraveným pyré a rostlinné mléko. Semínka a ořechy představují bonus, nikoli nutnost – v kterém venkovském stavení se ale nenajde železná zásoba vlašáků? – a vločky se v dnešní době dostanou snad všude (jemné s vlákninou nabízí značka Emco).

na 1 porci:
(pyré ze sušeného ovoce a semínka, která nemá ani smysl připravovat / mlít na jednu porci, rozepisuji do zásoby, na 3 až 4 porce)

• 50 g jemných ovesných vloček
• 200 ml vody
• 100 ml ovesného mléka
• špetka soli
• trocha skořice
• vanilka (mletá nebo extrakt) – volitelná, "exkluzivní" přísada
• 100 g sušených datlí
• 170 ml vody
• 3 lžíce lněného semínka
• 1 lžíce mandlových plátků

Ovesné vločky večer nasypu do kastrůlku a zaliji vlažnou vodou, přikryji pokličkou. To je vše (přátelé), co je třeba udělat pro nastartování procesu fermentace, při němž se za cca 8-12 hodin při pokojové teplotě namnoží tělu prospěšné bakterie a štěpením sacharidů se vločky stanou stravitelnější (a krapet sladší).

Ráno jen přidám sůl (ta zvýrazní chuť kaše a paradoxně snižuje potřebu doslazování) a skořici, případně vanilku, doliji mlékem (dle pravidla "svůj k svému" je doporučeno použít ovesné – např. Kaufland, cca 40 Kč/1 l – vystačí na 10 porcí a nezkazí se během pár dní jako čerstvě připravené domácí; lze samozřejmě použít i třeba sójové – DM, obohacené o vápník, cca 30 Kč/1 l, nebo jakékoli jiné rostlinné – kravské ale ne, to dělá v kombinaci s vločkami a ovocem ve střevech spíš neplechu); přivedu k varu a velmi krátce povařím. Každý si v této fázi upraví do té "své" konzistence, ale delším vařením se pochopitelně ztrácejí prospěšné látky. Kaše zhoustne už za půl minutky, což mně v kombinaci s tím, že ji ještě nechávám dojít pár minut pod pokličkou, zatímco konám ranní hygienu, stačí.

Na datlový "med" večer odvážím datle, každou z nich nůžkami (ano, nůžkami – s tímto překvapivým doporučením se setkáte opakovaně a je to skutečně rychlejší a ušetříte si mytí prkénka) nastříhám na alespoň pár menších kousků, aby byla jistota, že jsou bez pecek, přeliji v cedníku vroucí vodou pro maximální sterilizaci, zaliji 170 ml horké vody a nechám 1 až 2 hodiny v misce stát, poté rozmixuji dohladka a výsledek, který barvou a konzistencí není nepodobný tmavému, krystaličtějšímu medu, uchovávám v uzavřené sklenici v lednici. P. S.: Obdobné pyré se dá vyrobit téměř z jakéhokoli sušeného ovoce včetně třeba rozinek (já mám zatím vyzkoušené meruňky a mango, datle ale vedou). P. S. S.: Kdo nevlastní mixér (mixování jde snadno, šlo by určitě i mixérem tyčovým), může ovoce jen chvíli povařit přímo v kaši (nejlepší jsou rozinky či brusinky, které se nemusí překrajovat na menší), ale je jisté, že se tím o hodně ochudí.

Stejně tak si večer – obojí dělám o víkendu a po většinu pracovního týdne pak mám vystaráno – v mixéru rozemelu lněná semínka, která uchovávám rovněž v lednici, ve vzduchotěsné dóze, kvůli jejich následné rychlé oxidaci. (Je to lokální, levná a velice prospěšná věc nejen pro vegetariány a vegany, díky obsahu omega-3 mastných kyselin. V prehistorii jsem je nakupovala v DM už namletá, ale takto je přece jen jistota o jejich čerstvosti. Ta celá jen projedou trávicím traktem a propucují střeva, což také není k zahození, ale pro využití veškerých jejich účinků se doporučují konzumovat mletá.)

Kaši v misce posypu množstvím cca za lžíci mletých semínek (anebo poliji lžící tahini – sezamové pasty, případně přidám semínka konopná, mandlové máslo, jak je vidět na fotce,... atd.), nandám na ni 2-3 lžíce datlového medu, ozdobím mandlovými plátky – ajeto!

Update 26.11.2019

Postupně tento postup přípravy kaše aplikuji i na další své oblíbené kombinace. Na fotografii níže je kaše, kde se při vaření přidají 1-2 lžíce kokosu a navrch přijdou ideálně maliny, anebo jiné lesní plody. Vzhledem k tomu, že ty svou sladkostí nemohou datlím ani zdaleka konkurovat, doslazuji medem, jako semínka jsem pak namísto lněných použila chuťově neutrálnější konopná (schovávají se uvnitř kaše :) ).

Hudební okénko