Co se upeklo u Evky v kuchyni

Věcí, kterou nemám na foodblozích ráda, je, že na čtenáře (nebo alespoň na mě) zpravidla působí tak, že si autor pořád vyvařuje nějaké speciality a nad obyčejná jídla je povznesen. Chtěla bych proto ukázat, co si jako "nemasovec" chystám k večeři, když dojedu domů utahaná a bez nálady něco vymýšlet a kuchtit – klasický "chleba s   něčím". Krom poslední možnosti  se všechny uvedené dají použít jako jídlo cestovní, stačí zaklopit :-). Proto také ty "sendviče" v názvu. Z kategorie pečiva doporučuji samozřejmě kváskový nebo žitný chleba, který mám i moc ráda, doma ale příliš často nebývá, neboť ho ne vždy stihnu sama sníst. Často proto používám  celozrnné tousty, které se dají uchovávat i v mrazáku . (Nakonec nepohrdnu ani plátkem obyčejného chleba, který se na rozdíl od mých žitných "kostek"  –  jak se jim u nás přezdívá  –  prodává i v naší večerce po čtvrtinkách.) Pečivo hodím na gril (do topinkovače, paninovače) a vyrobím topinky, což ve výsledk

Neobvyklá varianta tzv. přesnocky (studené kaše, která se odleží přes noc) z   ovesných vloček a tofu. Zdroj zde . Vhodná snídaně pro ty, kdo potřebují doplnit  větší množství bílkovin  a příliš neholdují předraženým, a pro rekreační sportovce podle mě zbytečným, práškovým proteinům. (Pořídila jsem domů běhací pás, takže o sobě odteď budu mluvit jako o sportovci!) na 1 porci: 70 g bílého tofu 125 ml rostlinného mléka, např. mandlového (používám, co je nejčastěji po ruce – sójové, ovesné) 2 lžíce javorového sirupu  –   dávám většinou půl na půl s datlovým , který mám za zdravější, ale nenahrazovala bych jím celé množství, alespoň tedy pakliže konzumentu záleží na hezky světlé barvě kaše; pokud mu pak nevadí méně sladké, stačí i 1 a 1/2 lžíce , záleží také na ovoci, které použije na ozdobu (vždy je samozřejmě možné, a taky hezké, polít pohár trochou sirupu i navrch) špetka mleté vanilky/skořice protein (např. vanilkový)  – pro opravdové sportovce, normální smrtelníci nechají bez povšimnu

Takzvaná hyperrealistická :). Vzpomínka na jaro (fotka z našeho balkonového posezení), kdy jsem jednoho krásného dne narychlo rozhodla, že k obědu bude experiment – sekaná ze sójového masa podle receptu z facebookové skupiny "Veganská DIY kuchařka". Když jsem svůj profil na Facebooku rušila, strategicky jsem zálohovala uložené recepty od tamějších kreativců, z nichž některé se jevily jako úplné poklady... A nyní jsem měla zjistit, že jimi opravdu jsou. Tahle sekaná vyšla výborně – jak jsem předpokládala, pohanka vytvořila v mletém "mase" ze sóji odlehčující ostrůvky (ano, někteří odlehčují klasickou sekanou částečným nahrazením zvířecího masa masem sójovým, já odlehčuji sójové maso pohankou :)) s odlišnou strukturou. Celkový dojem byl velice podobný běžné sekané, tedy "hyperrealistický" – jak byl ostatně recept na Facebooku sebevědomě, a vůbec ne přehnaně, označen. A v neposlední řadě to celé překvapivě dobře drželo pohromadě . na 4 porce si nachystáme: 1

...aneb luxusní snídaně pro ozvláštnění všedního repertoáru a její ještě luxusnější dezertní/cestovní varianta, kde chia semínka vystupují hned ve vedlejší roli.   Varianta první V létě jsem sice snídala nejčastěji smoothies nebo vločky s jogurtem, kdykoli během  roku  mě ovšem  nějaká snídaně omrzí a začnu hledat rozptýlení, vracím se k   jednoduchému receptu Kuchařky ze Svatojánu .  Množství surovin jsem si upravila, protože jsem mívala problém všechno sníst, kaše je vážně dosti sytá. na 1 porci potřebujeme jen: 60 g kešu oříšků 4 datle běžné velikosti 1 a 1/2 lžíce chia semínek 130 ml vody čerstvé ovoce na ozdobu (spíše kyselejšího druhu)  –  kiwi, jablko,... volitelně: trochu datlového sirupu, semínka, kakaové boby... Večer předem namočím oříšky do vody, druhý den sliji, do mixéru přihodím datle (pozor  –  bez pecek!), chia semínka, doliji čerstvou vodou a rozmixuji co nejvíc dohladka. Doplním ovocem a podávám. Mně to tak stačí, dnes jsem tedy spíš kvůli focení než kvůli chuti nebo

Během jarní koronakrize jsem se stala tak trochu nuceným přeborníkem na jednoduché teplé rychloobědy, rozuměj: jídla, která stihnu na home office, maximálně s   lehkou předpřípravou, uvařit, a někdy i sníst (ne-li, ujídám pak u počítače) během běžné obědové pauzy, tj. za 30 minut . Ne vždy se chtělo vařit večer... a většinou se nechtělo odbývat chlebem. Nyní, když jsem se doma ocitla znovu, zjišťuji, že stejně jak rychle jsem tuto superschopnost nabyla, tak rychle jsem ji zase pozbyla; zrekapituluji si zde proto pro teď i pro časy budoucí teplá jídla, která mám ve svém "zlatém fondu". Nebudu se tu příliš rozepisovat, neb jde především o rychlou inspiraci; těm zajímavějším z receptů věnuji časem,  pokud se tak už nestalo,  vlastní příspěvek. Tip č. 1: Těstoviny s  cottage/ tvarohem,  mákem  a malinami. Začnu sladkými obědy  –  těm já příliš nefandím, tak jen ať jsou tu "na raně" a dostanou se taky někdy ke slovu. :-) V prvním případě se jedná o vytuněnější a zdravějš

Konečně! Naše  nejvíc nejoblíbenější, často vyžadovaná pomazánka , která se podle mě neztratí ani na nějaké té párty mezi masožravci. Plus prověřený návod na raz-dva  domácí sojanézu . (Jupí!) Falešná vajíčkovka nechutná úplně jako klasická vajíčkovka. Je lehčí. Důvody: (1) tofu místo vajíček, (2) sojanéza místo másla. Ne, neutíkejte ještě ! Nevyhýbám se ani myšlence (popravdě, osvítilo mě to právě teď, když přemýšlím o   tom, proč tak úplně identicky nechutná)  zkusit z receptu  zachovat  vše krom toho, že místo sojanézy spojím tofu veganským margarínem  –  anebo nakonec i tím klasickým máslem. Hledat totiž viníka v tofu by nebylo vůbec spravedlivé! Tofu is the new vajíčka! Sorry: tofu and černá sůl are the new vajíčka! So: zůstaňte a nebudete litovat! Ani v rámci té odlehčenější verze, přísahám! na pěkných pár porcí pomazánky si připravíme: 1 balení bílého tofu 1 malou cibuli – možno vynechat, nahradit pažitkou ,... já už zkusila s jemně pokrájeným pórkem (vidno na fotografií

Tento "provařený" recept (literally!) původně z Nové biokuchařky Hanky Zemanové sice není třeba představovat, vzhledem k tomu, že i u nás si našel své pevné místo, tu ovšem nemůže chybět. Je jednoduchý, chutný, zdravý a výživný, dostupný, levný, variabilní... mám pokračovat, nebo už jste přesvědčeni ho taky zkusit? na 4 porce: 300 g sušené cizrny kousek (cca 5 cm)  mořské řasy (raději než wakame používám kombu   –  tolik se nerozvaří do celého obsahu hrnce, zůstane vcelku a snadno se nechá po uvaření vypreparovat); nebo trocha bylinek s protinadýmavým účinkem (majoránka, saturejka,...) 1 a 1/2 lžíce sezamového oleje (myslím, že právě tady jsem se ho naučila používat a používám ho ráda doteď; kdo použít nemůže nebo nechce, hodí se i řepkový, dobrá byla Manka máslová, bohužel jsem ji už dlouho nikde nepotkala) 2 cibule mořská sůl  –  cca 3/4 lžičky 1 lžíce sladké papriky cca 600-700 ml vývaru z vaření cizrny (nebo horké vody) 1 velký pórek 100 ml sójové sme

Když potřebuji změnu od své oblíbené fermentované ovesné , dokážu na ní frčet několik rán po sobě. Zkuste – za jednu výpravu do zdravé výživy a sáček amarantu (6 porcí za 30 Kč) to stojí. na 1 porci: 50 g amarantu špetka skořice / perníkového koření špetka soli 250 ml mléka – používám rostlinné 2 lžíce ovesných vloček 1 lžíce rozinek med (maximálně lžička, já nepoužívám vůbec , rozinky na oslazení úplně stačí) ořechy – vlašské, pekanové,... čerstvé ovoce – není nutné ; vyzkoušela jsem ale třeba s kompotovanými meruňkami Do kastrůlku odvážím amarant, koření, sůl a zaliji 150 ml mléka; za občasného míchání zvolna bez pokličky (to kvůli zahušťovacím schopnostem škrobu) vařím, až se mléko téměř vstřebá a začne vznikat kaše. Na základě zdrojového receptu jsem byla připravena na 20minutové čekání, ve skutečnosti ale stačí asi 10-15 minut . Přiliji zbylých 100 ml mléka, přisypu vločky a rozinky a vařím ještě asi 5 minut (prostě zase, dokud z toho nebude kaše v požadované konz

Měla jsem už drahnou dobu záměr sepsat jakýsi "salátový speciál", který by obsahoval mé oblíbené tradiční i netradiční večeřové saláty (rozuměj: saláty, které zasytí), než jsem se k tomu ale dostala, zjistila jsem, že asi nejčastěji stejně opakuji ten , o němž jsem se pod tíhou onoho zjištění rozhodla dnes napsat sólo. Věc se má tak: salát s pečeným plísňovým sýrem si nedělám moc často, neb je to, přiznejme si, bez ohledu na milosrdný název trochu bombička, a salát s tempehem zase proto, že na dressing je potřeba jogurt, který se snažím používat ve shodě se zbytkem jídla rostlinný a k tomu mám nyní, bez možnosti nakoupit si každý den v Brně, značně omezený přístup (a k hlavní ingredienci, třebaže trochu trvanlivější, vlastně taktéž). Salát, ke kterému se tak ráda vracím, figuruje u mě coby vedlejší produkt přípravy domácího seitanu (reklama dnes, recept někdy příště! :) ) do hlavního jídla. Obejde se v pohodě i bez dressingu, je neskutečně variabilní , vejde se do ně