Co se upeklo u Evky v kuchyni

Myslím, že mrkvánky zná i řada lidí zdravou výživou nedotčených, jedná se o  tradiční cukroví našich babiček. Krom toho, jak dobře chutnají, představují i způsob, jak do sebe naprosto nenásilnou formou dostat trochu zeleniny :) (Ne, že by to byl můj problém!) Mrkev by mimochodem měla být prospěšnější (betakaroten se lépe vstřebává) právě ve stavu tepelně upraveném. Mohou posloužit jako super svačina na cesty. A podle mnohých ohlasů na webu je  mají  moc rády děti. Těsto na mrkvánky je jednoduché, de facto z pouhých tří surovin (malá úlitba za to, že vyžaduje jistou přípravu předem a že se s ním člověk musí vyvalovat, vykrajovat a plnit). Neobsahuje cukr  –  a pozor: ani žádné alternativní sladidlo , veškerou sladkost zajistí náplň. Osobně mi to tak maximálně vyhovuje, ale je samozřejmě možné těsto dosladit, zvlášť, je-li náplň méně sladká než výborná domácí hrušková povidla našich rodičů. Povidla jsou samozřejmě klasika, je ale stejně dobře možné plnit je mákem, makovým

Hlavním benefitem tohoto receptu je jeho  jednoduchost a dostupnost všech surovin . Sójové maso není dnes v jen trochu větších sámoškách problém najít a věřím, že jáhly také ne, když už i v obchodě na vesnici u našich se koutek s těmito "moderními"  ( rozuměj znovuobjevenými tradičními) obilovinami objevil. Vzhledem k tomu, že nákyp v základu neobsahuje žádnou zeleninu, dá se jednoduše přizpůsobit sezóně a namísto listového salátu (dovedu si představit klasický hlávkový se zálivkou), respektive čerstvé zeleniny, která už v tomto období za moc nestojí, jej doplnit kyselými okurkami, které se sem skvěle hodí (ad foto: já musela vzít zavděk vodovými rajčátky, protože mi došla zásoba domácích okurčiček od rodičů – jiné nejím!). Inspiraci mi v tomto případě poskytla,  věřte nevěřte , naše menza. Sama dělám slaný jáhlový nákyp podstatně delší dobu i jinak, se zeleninou, a i ten mám moc ráda. Při rozhodování, kterou z variant sem šoupnout, zvítězila snaha ukázat, že  i   tam,

Ráda bych dnes udělala výjimku a podělila se o dva tipy, které sice nejsou ani jeden mým vlastním "produktem", mají ale potenciál výrazně zvednout kvalitu života :), takže by mi bylo skoro blbé, nechávat si je pro sebe. Už nějaký ten pátek (a pohříchu nejen v pátek! :) ), si občas, nemám-li zrovna s sebou do práce vlastní malý dezert a čtvereček hořké čokolády prostě neuspokojí, chodím na ulici Solniční v centru Brna pro skvělý zákusek  –  baklavu. Prodávají ji v arabském obchůdku i v bistru přes ulici nebalenou, v malých porcích nadvakrát do pusy, tak akorát na zahnání poobědové chuti na sladké. Tato skutečnost vyvažuje jinou, a sice že je velice sladká (což ale ani mně, známému příznivci umírněného slazení, překvapivě nevadí). Kdo by nevěděl, jedná se o kombinaci listového těsta, medu a oříšků. Nejlepší je pistáciová. Nejsem si jistá, stojí-li ten kousek 15 nebo 25 Kč, pro mne je to každopádně lepší alternativa nějakého přinejmenším stejně drahého větrníku, po které nem

Bylo už načase publikovat nějaký hlavní chod (záležitost to čistě víkendovou, na rozdíl od snídaní a večeří  –  které to tu tudíž prozatím táhnou). Toto jídlo je evergreenem naší domácnosti. Pro nekomplikovanost postupu a nenáročnost na suroviny si s ním s prstem v nose poradí i chlap , k jehož zálibám vaření zrovna nepatří. A hlavně: stojí mu za to je připravovat, neb jeho chuťové pohárky si přijdou na své. Celý recept nepíšu v jednotném, ale množném čísle právě proto, že přestože dnes jsem pekla já, tak si tuto krmi dokonale osvojila a jinak ji povětšinou perfektně připravuje právě má drahá polovička. Přinejmenším prvotní inspirace přišla určitě ze světa internetu, všichni ale nejsou ve zdrojování tak pečliví jako já :), takže dnes už bohužel nelze říci, odkud přesně. na 3 porce: 1 střední dýně Hokkaido (případně dýně máslová) 1 a 1/2 balení uzeného tempehu (à 190 g) olivový olej rozmarýn tymián sůl cca 6 brambor olivový olej kmín sůl fakultativně: 1-2 stroužky če

Jsem makofil. A nejrychlejším a nejsnadnějším z lahodných způsobů, jak si mák dopřát, na který jsem zatím přišla, je tato čistě rostlinná buchta, v  původním receptu  označovaná jako "švestková s mákem", pro mě spíše "maková se švestkami", neb za á  –  mák tu hraje prim, a za bé  –  ovoce se dá zaměnit. Umím i tu z kynutého těsta a s   drobenkou (také veganskou a výbornou), se kterou je už trochu víc práce; tato varianta je oproti tomu takříkajíc "z jednoho hrnce" (při přípravě si vystačím s velkou mísou a odměrkou), nadto je krásně vláčná (podmínka úspěchu doma) a mák je v ní všude, všude! Tentokrát by se, s přimhouřeným okem, sice dalo hovořit o koláči, neb jsem proto, že momentálně nedisponuji hranatým plechem vhodné velikosti, pekla ve formě dortové, ale jinak bych to opravdu, oproti onomu původnímu receptu, nazývala spíše buchtou. Ať je to ale co chce, je to vynikající a uspokojuje to mé chutě, proto to peču o víkendu ke kávě velmi často (dobrá

Kdybych vedla takovou tu klasickou papírovou kuchařku, kam se zapisují jen perly rodinné kuchyně, tento recept by tam měl čestné místo. Prověřil ho čas, vícero strávníků i množství obměn. Dokonce už ho umím skoro nazpaměť, a to je u mě co říct. Jestli jsem kdysi triumfovala tím, že jsem se od mámy naučila smažit palačinky, tak nyní jsou tím esem lívance. Jsou jednoduché a těžko si dovedu představit, že by někomu nechutnaly, zvlášť, když se dají tolik variovat.  Všechny suroviny mívám většinou doma, případně se pro ně dá zaběhnout do večerky (nebo raněnky? :) ) a zároveň využít, co dům dá. Pro mě je to vítaná nedělní obměna ranní kaše a ani ti co běžně snídají "chleba s máslem se salámem" (mírně nadsazeno) si nikdy nestěžovali. Zdrojem původního receptu jsou Drobečky, mnou po léta ( zejména ta, kdy jsem začínala se zdravějším stravováním) oblíbený blog  –  jediná škoda, že dnes už pár roků "spící". Časem jsem si recept přetvořila do veganské podoby a za mne j

Jiná skvělá, zdravá a chutná snídaně, která zasytí na celé dopoledne. :) Z hlediska surovin to na naše podnebné pásmo zrovna chvalitebné není, ale občas avokádo jako zdroj zdravých tuků, který mám ráda takto nasladko i naslano, koupím a nestydím se za to. Když se pak náhodou stane, že se doma sejde s banánem, dělávám tuto kaši (druhou půlku zužitkuji zpravidla ještě týž den večer právě naslano  –  třeba jen tak na plátky na chleba posypané černou solí   –  to sice nezní, ale je to něco!, doporučuji zkusit). Kdybych tedy chtěla lpět na přesnosti, nazvala bych to spíše pudinkem, kterému se to konzistencí blíží, ale protože jde jednoznačně o snídaňovou záležitost, přijde mi označení "kaše" namístě. na 1 porci: 1 větší, zralejší banán 1/2 avokáda hrst kešu oříšků lžíce lněných semínek lžíce kakaa cca 150 ml rostlinného mléka (ideálně kokosové, já většinou používám sójové) případně něco na doslazení (datlový sirup, javorový sirup, med) skořice něco dalšího na pos

Zveřejňování věcí toliko bazálních jsem neměla původně v plánu, ale něco tomu chtělo, že se mi včera podařily obstojné fotky mé oblíbené jednoduché a rychlé zeleninové večeře, tak ji tu máte. Alespoň se mohu více rozepsat k základním postupům a surovinám, protože, jak víme, obecně čím jednodušší věc, tím více záleží na vstupech a provedení. na 2 porce: 1 brokolice 100-120 g sýra (používám goudu nebo sýr uzený) cca 1 a 1/2 lžíce másla (někdy používám přepuštěné máslo ghí) sůl čerstvě mletý pepř sezamová semínka Brokolici pokrájím na kousky (já je mám raději větší, rustikálnější :)), vhodím do vroucí osolené vody (vše v uvedeném pořadí, tzn. že voda se solí až když zavře  –  opačný postup údajně nedělá dobře hrncům; a zelenina rostoucí nad zemí  –  jako brokolice  –  se do hrnce přidává až v tomto bodě  –  naopak plody, které je nutno vydolovat z hlíny  –  brambory, řepu atd., přivádíme k varu ve studené vodě) a krátce povařím (bude se ještě péct, 2-3 minutky jí teď s

Zažívám období renesance snídaňových kaší. Zatímco kašové období na vysoké ale obnášelo to, že jsem nedala ani ránu bez banánu (většinou rozmačkaného nebo rozvařeného v kaši v roli sladidla) a když už oves (stejně často jsem si dělala i jáhly nebo pohanku), musely to být vločky celé; dnes, když už kaše, tak ať je to vážně kaše  –  v opravdu kašovité konzistenci a bez čerstvého ovoce, které v kombinaci s   obilninou nadýmá. Tentokrát to začalo impulzy z foodblogů o prospěšnosti fermentované ovesné kaše   pro lidské zažívací ústrojí, který mě dovedl k nákupu  knihy o kaších  a experimentování s jejich možnostmi. Co tu teď předkládám, je to nejlepší, co jsem z toho pro svou potřebu vydestilovala (uznávám, že za nejvíc vděčím v tomto případě webu  Vaříme zdravě ). Ověřila jsem si, že  ovesná kaše zasytí opravdu nejlépe  (dokonce i lépe než takové jáhly)  –  snídám po šesté a do desíti jedenácti, kdy si dávám svačinu (většinou je to čerstvé ovoce, které nemám ráno, a pár ořechů) js