Dýňový tvarohový koláč.

... aneb ideální pokrutina na jaro – ha ha!

Jsou období – a nemá nikdy smysl namlouvat si, že jsem z toho venku, ono se to zase vrátí...! – kdy jsem serózně závislá na vysokoprocentní čokoládě. Když se zrovna snažím tuto závislost omezit, nahrazuji čokoládu po obědě "alespoň" nečokoládovým zdravým zákuskem. Bez sladké tečky to prostě nejde. Tak je to u Mreniců (Jelínků) nastavené a nemá cenu se tomu bránit. Zbývá jen otázka: co je tím menším zlem? (Za mě: možná je přece jen lepší, nebýt závislý jen na jediném zdroji blaha :).)

Koláče k tomuto účelu používám ráda – bývají vláčné, mají vrstvy různých chutí a textur, a člověk zpravidla nemá tendenci nakládat si další kousek jako v případě buchet, muffinů či sušenek a spokojí se s jedním (zvlášť při vědomí, že v lednici čekají další výseče té dobroty na zítra, pozítří a popozítří). Bylo to přece tak pracné... :) (Zvlášť ve srovnání s koupí tabulky čokolády a následným uloupnutím čtverečku, že.)

Recept na tento koláč jsem si kdysi dávno okopírovala z facebookové stránky Kuchařky ze Svatojánu, která byla a je nejen mně velkou inspirací. Není ani veganský, ani bez laktózy, ani bez lepku, ale je moc dobrý! Oproti dýňovému cheesecaku, klasice amerických halloweenských oslav, je náplň přizpůsobena lokálním zvyklostem. Nejlepší je na něm ta kombinace koření...

na běžnou dortovou formu (peču v ní asi tak nějak ze zvyku z dob, kdy jsem na ni byla odkázaná, jinak si neumím vysvětlit, proč jsem nepoužila keramickou koláčovou :) ):

200 g ovesných vloček
50 g vlašských ořechů
50 g hnědého cukru
100 g celozrnné mouky
100 ml oleje – používám slunečnicový nebo řepkový
500 g (2 vaničky) tvarohu – poprvé jsem použila jeden tučný a jeden polotučný, podruhé jsme museli vzít zavděk odtučněnými, a žádný chuťový ani strukturální rozdíl jsem nezaznamenala
3 vejce
1 hrnek dýňového pyré – tj. odhadem tak 1/2 dýně Hokkaido, a případně trocha olivového oleje
100 g hnědého cukru
1 lžíce citronové šťávy
skořice – necelé 1/2 lžičky
muškátový oříšek – pár strouhnutí
mletý hřebíček – stačí rozdrtit v hmoždíři anebo rozmixovat asi 7 ks hřebíčků
mletý zázvor – necelé 1/2 lžičky

Nemáme-li hotové dýňové pyré (není vůbec špatné trochu si ho do zásoby namrazit), protáhne se nám pečení o jeho přípravu.

Dýni Hokkaido tedy odrhnu, rozkrojím a vydlabu semínka. Nakrájím na proužky, pokapu trochou olivového oleje a upeču doměkka (trvá to možná 20 minut na běžných 180°C), poté s trochou vody rozmixuji. Dýně se dá také vařit, respektive pro lepší chuť připravit na páře (krájím v tom případě na menší kostky).

Vločky a ořechy rozmixuji i s cukrem, vmíchám mouku a olej a zpracuji drobenku, kterou vtlačím do vymaštěné dortové formy (šikovnější vytvoří zvýšené okraje, vypadá to hezky!). Zapeču 5 minut na 200°C (horkovzduch 180°C).

Tvaroh rozmixuji s vejci, dýňovým pyré, citronovou šťávou a kořením; já v tomto případě nechávám ruční metličku odpočívat a pro co nejhladší výsledek pracuji s elektrickým šlehačem. 

Tvarohovou náplň rozetřu na korpus a peču při 170°C asi 30-40 minut (v horkovzdušné troubě, 150°C, zhruba těch 30 minut). Krájím až po vychladnutí.

Hudební okénko