Co se upeklo u Evky v kuchyni

Dnes už všeobecně známou záležitostí jsou fazolové brownies; mé skromné pokusy s   nimi však zatím končily větším či menším nezdarem. S moučníkem,  v němž by na obsah fazolí nikdo neusuzoval   –  a který se mi daří vzdor konzistenci pasty z   rozmixované luštěniny propéct, jsem uspěla až v podobě těchto sušenek. Podle zdrojového receptu  jsem si je uložila pod názvem "fazolové cookies", i když jako přiléhavější by se mi jevilo označení  "proteinové kakaové bochánky"   –  na cookies jsou přeci jen poněkud hutnější, a vůbec  –  nejsou to jen tak ledajaké sušenky, ale díky obsahu dalších zdravých bílkovin a tuků (burákové máslo, chia semínka, olivový olej) perfektní prostředek k zahnání hladu a načerpání energie :). (Ano, je tam i cukr, a ne málo... bohužel. Daň za skvělé zbývající suroviny. Nezkoušela bych jej ubírat.) Rozpis jsem si upravila na dvojnásobnou dávku, neb z jedné byly pokaždé hned pryč... na cca 24 bochánků (2 plechy): 200 g červených fazolí

Přestože si tu proti své vůli zvolna pěstuji nálepku přeborníka na sójové maso a bude se mi čím dál hůř vysvětlovat, že jím opravdu nejsem, musím se podělit o jídlo, které si chystám většinou u rodiny, když je k obědu zelí a knedlík standardně s kachnou / králíkem / vepříkem / ... Zálibu v tradiční české trojkombinaci jsem v sobě odhalila až v pokročilejším věku postupným ochutnáním luxusního zelí, které se připravuje v Brodě Uherském, a experimenty s vegetariánskými výpečky (značka: "bez vláken a tlustého"). Zatímco zelí jsem se zatím sterilovat nenaučila, tak co se druhého jmenovaného týká, mám mezi vyzkoušenými recepty uložených hned několik variací, lišících se základní surovinou ( sójové maso / sójové maso s tofu / seitan / tempeh ). Časem jsem si vyextrahovala základní postup a přizpůsobila jej surovinám dostupným v každé domácnosti. Skutečnost, že toho většinu dávám "by očko" (slovy mé někdejší angličtinářky na gymplu), je u mne jasnou zárukou kvality.

Na Štědrý den u nás ani letos nemohla na snídani chybět tato štola. Je to, pravda, oproti vánočce (kterou příští rok už opravdu zkusím!) pokrm nepříliš postní. Je plná másla, tvarohu, cukru, vajíček... Mé snahy o "ozdravení" se tady omezují na použití celozrnné mouky a třtinového cukru. Ale jednou za rok si ji, o to víc, užíváme. Je   krásně vláčná, akorát sladká, sytá. Zkoušela jsem si ji navrch ještě máznout máslem, není to ale vůbec potřeba. na 2 menší štoly (jednu ve dvou osobách nadvakrát spořádáme, druhou darujeme) potřebujeme: 180 g třtinového cukru 180 g másla 2 vejce 250 g polotučného nebo tučného tvarohu 1 lžička vanilkového extraktu (volitelně) 550 g špaldové mouky  –  chutná mi tu celozrnná, mám ale vyzkoušenu i bílou; je fakt, že u bílé zůstane po prosívání méně "odpadu", kterého je mi škoda 4 vrchovaté lžičky (cca 1 sáček) prášku do pečiva, nejlépe bezfosfátového kůra ze 2 citronů anebo pomerančová kůra (volíme v souladu s tím, co

Pohodlně se usaďte, dnes to bude na dýl. Tento příspěvek bude patrně prvním ze série "etnické kuchyně po vegansku " :), kdy jsem se, jak z toho vyplývá, jala před nedávnem více zabývat vařením vybraných pokladů národních kuchyní ve veganské úpravě. To vyžaduje jednak důkladnou rešerši (aby se to co nejvíc přiblížilo originálu), druhak určitou dávku kreativity (opět: aby se to co nejvíc přiblížilo originálu :) ). A to mě na tom začalo bavit :). Celá tahle věc je navíc tak vydatná, že v klasické verzi bych ji raději ani nepřipravovala, neb se obávám, že by to na mě osobně bylo už příliš... Abych byla upřímná, tak název trochu klame: spíš než "full" je to "partial" English breakfast. Chybí tu totiž plátek slaniny   –  což je dlouhý příběh.  *) Pevným základem anglické snídaně a tím, co si většina lidí při vyslovení daného sousloví vybaví, jsou patrně klobásky, vejce... a fazole. Posledně jmenované  by bylo samozřejmě možné připravit zdravěji

Tuto jednoduchou, krémovou omáčku z dostupných surovin dělávám poměrně často: většinu "dochucovadel" dávám od oka a dá se variovat různými přílohami , jen je na ni potřeba výkonný mixér. Receptů na podobné "smetanové" omáčky z kešu oříšků visí na internetu hromada. Já ve své, dá se říci základní verzi, vycházela z reklamního videa  k mixéru. Jinde se často  přidává lahůdkové droždí , hotový pokrm se ještě sype rostlinným parmazánem ,... Nic z toho (co navíc chápu jako pro běžného kuchtíka zátěž), ale není zapotřebí  –  dovolím si říct, že na této jednoduché variantě není moc co vylepšit. Obměnu by mohla představovat výměna hub za brokolici  (za cenu jistého zneatraktivnění pro masožravé typy), případně snad přidání té trochy česneku. na 3 porce: 100 g kešu oříšků 1 lžička sypkého zeleninového bujónu (nebo cca 1 dcl teplého zeleninového vývaru) 3 lžíce oleje - olivový / kokosový bez vůně / ... 1 cibule cca 300 g žampionů koriandr římský kmín sójová o

Následuji teď instinkt a poruším nepsanou zásadu, zveřejňovat jen opakovaným vařením odzkoušené anebo více strávníky oceněné recepty. Tyto placičky se povedly ve stanoveném poměru surovin napoprvé a za mne tak výborně, že je musím hned sdílet. Líbí se mi, že kromě quinoy tu nejsou žádné na běžné české poměry netradiční suroviny , takže stačí podniknout jediný "riskantní" krok, a sice zakoupit sáček této bezlepkové pseudoobiloviny, která bývá často řazena mezi tzv. superpotraviny. Horší zprávou je, že quinoa není z nejlevnějších, tou lepší, že ji nabízejí i supermarkety (popaměti tipuji, že Billa i Albert). Díky  množství bílkovin je vhodná pro sportovce,  ideální pro sportovce-vegany . Z   vysokého obsahu všech možných živin bych vypíchla třeba  železo , jehož   nepatrný deficit mi byl diagnostikován po několika letech na vegetariánské stravě.  Jeho nedostatkem nicméně trpí větší než malá část lidstva s rozličnými stravovacími návyky (převážně ženy) . Mým prvním pok